Vývoj dramatu, české divadlo do konce 19. století
Drama
• jeden ze základních literárních druhů, zaměřený na jevištní předvádění; existuje také knižní drama
• podstata: děj předváděný herci na jevišti a to nejčastěji formou dialogu, čas od času i monolog (herec, pokud mluví k hledišti) = niterní záležitost
• námět: vyhrocený konflikt
• členění:
º komedie (veselohra)
º tragedie (truchlohra, smutnohra)
• drama → akty (jednání) → scény → výstupy
º akty: části hry oddělené spuštěním nebo vytažením opony, popřípadě střídavé efekty (rozsvícení, zhasnutí)
º scéna: část hry, kdy dojde k výměně všech jednajících osob na jevišti
º výstup: příchod, odchod jednoho herce (objeví se někdo nový)
Výstavba dramatu
Členění dramatu na pět částí - pouze u tragedie:
• expozice: úvod, seznámení, představení herců
• kolize: zápletka, děj se zauzlovává
• krize: řešení zápletky
• perepetie: náhlý obrat v ději, náhlá událost
• katastrofa: uzavření celého příběhu
Divadlo
• kulturně výchovná instituce (budova, místnost)
• konkrétní představení dramatického díla
• divadelní soubor (amatérský i profesionální)
VÝVOJ DRAMATU
doba antická, starověk = antické drama
• vyvinulo se ve starém Řecku
• obřadní hry spojeny s kultem Boha Dionisa
• stanovená pravidla:
º 1 až 3 herci (maskovaní, oblečení ve zvířecích kůží) - pouze muži
º hrálo se pod širým nebem (amfiteátr), až tisíce diváků
º vysoké dřevěné podpatky
º nároky na hlasový projev (rétorická cvičení)
º maska před očima (drželi si ji)
• autoři tragédií: Aischilos, Sofokles, Euripidés (Médea, ...)
• autoři komedií: Aristofanés (Jezdci, Žáby, ...) politické satiry
• Řím - Plautus (komedie O hrnci)
středověk (13. - 14. století)
• přestala se rozlišovat komedie a tragedie
• hry v latině, hrány v kostelech po mši
• výjevy z Nového zákona (Ježíš Kristus), o životě svatých → officia (latinské hry)
• časem hry dvojjazyčné, později na národní jazyk - hrané na náměstí
• hry pašiové (nejoblíbenější) = pasio - umučení (z latiny) → hrány o Velikonocích; př. hra "Mastičkář"
doba humanismu (14. - 16. století)
• hry školské (v latině), hráli je studenti ve školách
doba baroka (17. století)
• jezuité divadlo - násilná rekatolizace
• propagace katolické církve
• drama bylo velmi okázalé, upoutávalo pozornost
• nápadné a honosné kulisy, kostýmy
• hrdinové domácí světci, příslušníci panovnických rodů
• znovu rozlišení na tragedie a komedie, dále pak tragikomedie (do dnes) a komitragedie
doba klasicismu
• klasicistní drama
• uznávají tragedie = vyšší žánr
• pevný řád, pětičlenné členění dramatu
• uplatnění zákonu tří jednot:
º času (jeden den)
º místa (na jednom místě)
º děje (pouze jeden děj)
• hlavní představitel tragedie: Jeane Racine, Piere Cornei - Francouzi
• proslulý autor komedií: Jeane Baptiste Poklen (Moliere) - hra Lakomec; Zdravý, nemocný; Tartuffe
doba národního obrození (18. století)
• velký význam na vliv národního uvědomování, vlasteneckého cítění
• divadlo V Kotcích - 1738
º první pokus o uvedení české hry - Kníže Honzyk (překlad z němčiny) - žádný ohlas
• Stavovské divadlo - 1783
º určeno pro vyšší vrstvy, hrálo se v NJ, česky jen výjimečně
º přejmenováno po divadelníkovi na Tylovo divadlo, dnes opět Stavovské divadlo
• divadlo Bouda - 1786 - 1789
º dřevěné, ztlučené z fošen, nacházelo se na Koňském trhu (dnes Václavské náměstí)
º konkurovalo Stavovskému divadlu, hry v ČJ, vlastenecké divadlo
º repertoár: hry nepůvodní, přeložené a přizpůsobené českému prostředí (názvy) a mentalitě (adaptace)